Právní oříšky v dopravě a jejich řešení

[sudakf]

Tak to je perfekt, dík.

Každopádně sem, prosím, potom napiš, jak jsi na STK dopadl.

[ultima ratio]

Jenom pro info:

Povinnost připoutat se bezpečnostním pásem je zákonem primárně uložena přepravované osobě, která je odpovědná za svou bezpečnost. Ve výjimečných případech by bylo možné dospět k závěru, že řidič je povinen (ve smyslu zákonem uložené povinnosti zajistit bezpečnost přepravovaných osob) poučit přepravovanou osobu o její povinnosti připoutat se bezpečnostním pásem, resp. poučit ji o způsobu použití bezpečnostních pásů, a to vzhledem ke zdravotnímu stavu této osoby, jejímu věku, či jiným jedinečným okolnostem. Pokud takové výjimečné okolnosti dány nejsou, řidič vozidla zásadně za porušení povinnosti přepravované osoby připoutat se za jízdy na sedadle bezpečnostním pásem neodpovídá.
(Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp.zn.23 Cdo 1389/2010, ze dne 22.5.2012)

Tam se ale řešila občanská hmotněprávní odpovědnost za náklady na léčbu a ne odpovědnost správněprávní za dopravní přestupek. Ta řidička blokovou pokutu za dopravní přestupek dostala a soud to nijak nezrušil, pouze se tím rozhodnutím v blokovém řízení necítil být při svém rozhodování o náhradě nákladů za léčbu nijak vázán, občanský soudní řád to umožňuje.

podle § 135 odst. 1 o. s. ř. soud není vázán rozhodnutím v blokovém řízení

[sudakf]

Já bych pouze doplnil, že oblast správního trestání a řízení ve věci občanskoprávní jsou dva dramaticky odlišné druhy řízení, které stojí zejména na jiném principu.
K občanskoprávní odpovědnosti za škodu (nemajetkovou újmu) bohatě postačuje, pakliže dojde k porušení právní povinnosti strany žalované: soud nemusí zkoumat, zda se tak stalo jednáním (commissio), nebo nečinností (omissio); úmysl přímý (dolus directus), úmysl nepřímý (dolus indirectus seu eventualis), popřípadě nedbalost hrubou (culpa lata), nebo nedbalost lehkou (culpa levis) by zjistit měl, a k druhu zavinění by měl příhlédnout například při určení výše finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu. V českém právním řádu není zakotvena odpovědnost za náhodu (custodia) a stále platí zásada, že hrubá nedbalost je srovnatelná s úmyslem (culpa lata dolo proxima est). Soud však je vázán návrhem a záleží zejména na procesní horlivosti strany žalované, jak soud rozhodne. Platí zásada formální pravdy, tedy soud zkoumá nemusí nezbytně nutně zkoumat skutkový stav věci přesně a úplně, spokojí se s takovým stupněm jeho poznání, který vyplývá z provedených (navržených) důkazů, popřípadě, pokud se na něm strany shodnou.
Přestupek je druhem "trestního obvinění" ve smyslu ustanovení čl.6 odst. 1 věty prvé Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, pro řízení o něm platí základní zásady trestního práva hmotného, jakož i procesního, tam, kde příslušná úprava práva správního je nedostatečná, zcela absentuje, nebo je naopak v rozporu se smyslem trestního práva (samozřejmě, taková analogie nesmí jít k újmě čince). Správní orgán tak zjišťuje stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (zásada pravdy materiální), a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (tedy: dokazuje, že skutek, o kterém se řízení vede, je přestupkem, že jej spáchal činec, který je z něj obviněn, že v době jeho spáchání byl za něj trestně odpovědným, a že není vyloučena jeho trestnost i jinak /nepříčetnost etc./).
Právě tato rozdílnost, kde civilní spor stojí na zásada kontradiktorní (sporné) a správní řízení o přestupku na zásadě inquisiční (nesporné, vyhledávací), ztěží povede k tomu, že by Nejvyšší správní soud (který by měl poslední slovo ve věci odpovědnosti za případný přestupek v instanci soudů obecných), vycházel z citovaného rozsudku Nejvyššího soudu.
Jsem přesvědčen, že tento rozsudek Nejvyššího soudu nemá pro oblast správního trestání v podstatě žádný závažný dopad, bude neutné počkat, až věc případně rozhodne Nejvyšší správní soud, a následně na případný "test" ústavnosti před soudem ústavním, popřípadě mezinárodním.

[ExFun]

sudakf aka osobně2

Meleš nesmysly. Blábolíš. Obecná občanskoprávní odpovědnost zahrnuje všechny prvky odpovědnostního vztahu (Porušení PP, škoda, kauzální nexus, zavinění). Ono je taky třeba rozlišovat mezi subjektivní, objektivní a absolutní odp.

Právně-filozofické "úvahy" druhé části jsou také mimo mísu. Protože přestupky jsou v CZ samostatně upraveny a spadají do odvětví správního práva, což je samostatné odvětví, není kolem toho třeba plácat.

[sudakf]

Mimo mísu jistě nemelu:
Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburgu (dále také "ESLP") ve věci stížnosti I. Lauka proti Slovenské republice vydal dne 2. září 1998 nález, ze kterého, mimo jiné, vyplývá, že obvinění z přestupku je svým charakterem podřaditelné pod ustanovení čl.6 odst. 1 věty prvé Úmluvy, a to zejména proto, že rozdíl mezi činem soudně a správně trestním je kvantitativní, nikoli kvalitativní.
To samé opakovaně judikuje soud ústavní, srovnej, per illustrationem, nález sp. zn. II.ÚS 82/07 ze dne 17. ledna 2008, sp. zn. II.ÚS 788/02 ze dne 11. března 2004, jakož i precedentní nález sp. zn. II.ÚS 71/2000 ze dne 3. června 2003, navazující na zrušovací nález plenární sp. zn. Pl.ÚS 9/2000 ze dne 17. ledna 2001.
K tomu si pak srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 5 As 72/2009 - 50 ze dne 25. března 2010, čj. 8 As 5/2009 - 80 ze dne 25. února 2009, et alii.
Přestupky nejsou vůbec samostatně upraveny. V souladou se zásadou nullum crimen sine lege sice, oproti obecnému správnímu deliktu, musí býti v příslušném přávním předpisu výslovně a jednoznačně kodifikovány, ale to je vše. Samostatný správní řád trestní, jak tomu bylo minule, zcela absentuje;, zákon přestupkový se pouze legislativní zkratkou odkazuje na všeobecné právní předpisy o správním řízení, ergo, správní řád. Ten je však, ve svých určitých ustanoveních, pro správní trestání nepoužitelný (zásada koncentrace řízení, povinnost navhovat důkazy /nemo tenetur se ipso accusare/ etc.). Vše je obsahem bohatého judikatorního přetřesu, takže mimo mísu meleš Ty!
Nezlob se, ale blábolíš Ty. Já jsem přece nikde, v Tebou citovaném příspěvku, netvrdil, že obecká občanskoprávní odpovědnost nezahrnuje všechny prvky odpovědnostního vztahu, mám za to, že jsem je i vypsal.
Odpovědnostní vztah tak, jak jej chápe a aplikuje právo občanské, však nemá téměř nic společného s trestním právem hmotným a s kriminologií, podle kterých se posuzují všechny znaky toho daného a určitého trestního jednání (konání / opomenutí), ať již soudně nebo správně trestného. Já jsem pouze nastínil základní rozdíl obou řízení, a to zásadu pravdy formální a pravdy materiální, ve kterých se rozcházejí, z čehož mám za to, že nelze automaticky aplikovat závěr soudu občanskoprávního, byť by se i jinak jevil, že se správního trestání dotýká, právě v oboru správního trestání. Takový judikát nemůže zakotvit zásadu stare decisis et non quieta movere.
Pokud právní vzdělání máš, zahoď je a udělej si je znovu. Pokud nemáš, doplň si ho a pak se vyjadřuj. Pokud něčemu nerozumíš, zeptej se.

[ultima ratio]

Tak to je perfekt, dík.

Každopádně sem, prosím, potom napiš, jak jsi na STK dopadl.

Tak jsem úspěšně prošel.

[sudakf]

Tak gratuluji, feldu máš, v podstatě, bez závad (ty, co jsou vypsané, jsou téměř u každého staršího auta). Mnoho šťastných kilometrů bez nehody.

[ultima ratio]

Dík.

[ultima ratio]

Může se člověk na svém soukromém ale volně přístupném pozemku uvnitř oploceného areálu vymezit místo pro parkování svého vozidla, nebo o to musí požádat dopravně správní orgán? Není tím nějak moc zasahováno do vlastnického práva?
http://www.novinky.cz/krimi/275223-sef- ... miste.html

[sudakf]

Sám nemůže. Parkoviště je stavba, jako každá jiná, podléhá ohlašovací povinnosti zvláštnímu stavebnímu úřadu, tedy Tebou uváděnému dopravně správnímu orgánu. K oznámení musíš připojit, samozřejmě, odborně zpracovanou dokumentaci - výkresy a součástí pozemní komunikace je také dopravní značení, tedy jej tam zakreslit, musí být schváleného typu atd.
Vyhrazené parkoviště na veřejně přípustné komunikaci (vlastník v tomto směru není až tak relevantní) je zvláštním užíváním pozemní komunikace, tedy bys o takové značení žádal dopravně správní orgán při správním řízení o vydání rozhodnutí o povolení užívání toho konkrétního parkoviště (tzv. kolaudaci). Jak by taková žádost dopadla nelze generálně zodpovědět, jedná se o správní řízení, tam se hledí na ty konkrétní okolnosti a samozřejmě odvolací rozhodnutí podléhá soudnímu přezkumu. Nevidím však žádný racionální důvod, proč by vlastník nemohl mít na svém pozemku vyhrazené parkoviště.
Samotné stavební řízení by se ještě lišilo tehdy, pokud by se pozemek, na kterém by parkoviště stálo, nevešel do pozemku silnice, ke které přiléhá, tam by bylo nutné všechno zanést do katastru nemovitostí, zaměřit atd.
Parkoviště je stavba, jako každá jiná, každá stavba musí odpovídat normám a zákonným požadavkům. Značky musí mít atest, musí být správně umístěny atd. Pokud Ti to povolí, jako vlastník to dodržíš, pak lze např. požadovat po PČR úkon / zákrok směřující k vymožení práva na tom, kdo by takto vyhrazené parkoviště protiprávně užíval. Jinak ne.
Samozřejmě ani tak nemůžeš vzít spravedlnost do vlastních rukou, jako to udělal ředitel v Tebou citovaném příspěvku.
Stačí, nebo chceš podrobný právní rozbor? Je to docela složité.