pjanda píše:Co ovsem rozhodne odmitam - neco jako "novy pocit odpovednosti", rodina, jine zavazky, cokoli. Nebo "byl jsem mlady a hloupy". Tim bych musel priznat,
ze jsem v mladi jezdil nezodpovedne a ze jsem snad casem nabral nejakeho noveho intelektu - clovek spise casem blbne
![Happy :)](./images/smilies/1.gif)
To by proste nebyla pravda, jezdil vzdy s ohledem na jine okolnosti, kterym jsem se prizpusoboval, byl jsem vzdy odpovedny a snazil se byt i maximalne ohleduplny atp. Jen jsem to zvladal za jinych podminek, ktere uz dnes nejsou aktualni. A tak uz to tak proste nezvladam a ani nechci zkouset zvladat.
Čím dřív si to přiznáte, tím lépe.
Když jsem byl mladý a single (nebo jen s přítelkyní), tak jsem jezdil jak hovado (sice bez nehod, ale jako hovado - rychle, zběsile, riskantně - a ono to vycházelo). Když ale jede v autě více než jen řidič, je třeba brát i ohled na toho druhého, kterému rychlý a dravý styl jízdy nemusí vyhovovat. A pokud začneš vozit v autě děti a máš v hlavě mozek, tak také změníš jízdní styl. A pak, ikdyž ty děti v autě nejsou, prostě jedeš tak, jak jezdíš když tam ty děti jsou.
Je to i o posouzení rizik a přehodnocení priorit. A nejvíce se ti priority změní v okamžiku, kdy se ti narodí první dítě.
Navíc nemohu tvrdit, že čím starší, tím pomalejší. Čím zkušenější, tím pomalejší. Znám případy lidí (nejsou to Češi), u kterých to bylo naopak. Čím starší, tím rychlejší. Čím zkušenější, tím rychlejší. Oba už ale bohužel nejsou na tomto světě, jeden z nich zemřel při dopravní nehodě, ale nebyl jejím viníkem.