Řídíte pořád stejně?

[aikoN]

Já si myslím, že zkušenosti jízdní styl hodně změní. Není to zrovna dávno, ale když jsem já dostal čerstvě řidičák, tak to bylo hodně divoké. Ne, že bych jezdil extra rychle (ani na to nemám auto), ale často jsem nepřemýšlel, co se může stát (viděl jsem všechno zjednodušeně, respektive chtěl jsem) a bylo tam i dost toho pocitu vlastní dokonalosti a že se mi nic nemůže stát. Dělal jsem z dnešního pohledu úplné pitomosti.

Třeba jízda dveřma napřed na okresce s ledem na sjetých zimácích a následné sjetí do příkopy, jízda na letních gumách po sněhu, opět příkopa, zbytečně nebezpečné předjíždění a mnoho dalšího.

Zkrátka, nejezdím pomaleji než na začátku, možná místy trochu rychleji, ale dle mého už to zdaleka není tak nezodpovědné a lehkomyslné. Jak zkušenosti rostou, tak si člověk uvědomí, že co kdysi považoval za neprůstřelně bezpečné, je ve skutečnosti ruská ruleta.

[Marthuf]

Myslím, že jezdím +- stejně rychle, jako jsem jezdíval dřív, jen už mám jízdu víc pod kontrolou. Zklidnil jsem se fyzicky, když jsem ze začátku zkoušel, co se dá s autem udělat, srdce mi bušilo až v krku a z jízdy jsem byl rozklepaný ještě nějakou dobu po tom, co už auto bylo dávno zaparkováno. Dnes už ne. Lety po okreskách kolem 200 zvládám s vnitřním klidem, stejně tak situace, kdy mi ať už chtě či nechtě uletí zadek v zatáčce. Už se dokážu bez rozrušení věnovat řízení, za volantem jsem se uvolnil. Jediný rozdíl je v tom, že se snažím, pokud mi nehoří koudel u prdele, jezdit tak, abych na místě nepřišel o papíry. Řízení mě baví stále, snad proto, že jsem ještě zdaleka nedosáhl maxima svých schopností. U takového PJandy omrzení životem naopak chápu
Co se změnilo je můj styl jízdy s pasažéry. Řidič si neuvědomuje, jaké síly na spolujezdce působí, ať už kvůli tomu, že se drží volantu, nebo proto, že ví, co se bude dít a připraví se na to. Ne tak spolujezdci. Po vyslechnutí pár stížností na můj styl jízdy jsem se začal snažit pochytit styl řidiče limuzíny pana továrníka - plynulé brždění, zrychlování i průjezdy zatáčkami tak, aby obsah šálku čaje zůstal tam, kde má být. Samozřejmě bez vlivu na cestovní rychlost, jen se snažím řídit tak, aby nikdo nepoznal, že jedeme rychle. Pak mám zlomyslnou radost z toho, když po pohledu na tachometr spolujezdec odloží noviny a křečovitě se chytne dveří

[Pickuper]

.... za dobu co mám řidičák jsem se od nováčkovského nadšení již před cca 10 lety dopracoval k fázi, že řízení mě nebaví. Dalším vývojem jsem se dostal až do dnešní fáze, kdy mě řízení již značně obtěžuje. Jediné opravdu světlé chvilky za volantem zažívám pouze v momentě, když odbočuji k pumpě na kafe a cigáro. I proto se snažím odbočovat alespoň 3x-4x denně

[jarka]

Po přečtení příspěvku pJandy, jsem honem vyrazil na oblíbenou okresku trochu se projet dokud jsem ještě mlád a baví mě to (a zrovna bylo hezky ).

[Vana]

... Řidič si neuvědomuje, jaké síly na spolujezdce působí, ať už kvůli tomu, že se drží volantu, nebo proto, že ví, co se bude dít a připraví se na to. Ne tak spolujezdci. Po vyslechnutí pár stížností na můj styl jízdy jsem se začal snažit pochytit styl řidiče limuzíny pana továrníka - plynulé brždění, zrychlování i průjezdy zatáčkami tak, aby obsah šálku čaje zůstal tam, kde má být. Samozřejmě bez vlivu na cestovní rychlost, jen se snažím řídit tak, aby nikdo nepoznal, že jedeme rychle....

plný souhlas

[pjanda]

Nenajezdím toho tolik, aby mě řízení přestalo bavit, ale za těch téměř 20 let co řídím obrovsky zhoustl provoz a i tenhle faktor má vliv na to, jak řídím. Dřív se mi často stalo, že jsem jel po silnici prakticky sám, dnes je to výjimka a naopak často jde o probíjení se provozem, na které od určité hustoty rezignuji resp. dříve jsem málokdy dospěl k závěru, že předjíždět v dané situaci s přihlédnutím k délce trasy nemá smysl.

Toto na me funguje presne naopak. Cim hustsi nebo komplikovanejsi provoz, tim me to nuti jezdit aktivneji, nebot s pasivnim pristupem bych nikam nedojel. Proto si ostatne myslim, ze mistni provoz vychovava tolik "aktivnich" (modri si prelozi ) ridicu - provoz je strasne neplynuly a je proste treba se s nim bit, pokud neakceptujete prumerne rychlosti kolem 65 km/h. Kdyz jezdim po Rakousku, mohu v klidu jet nejakych 120/160 tempomat, predjedu relativne male mnozstvi aut a mam dostacujici rychlostni prumer pri spotrebe treba 9 litru. U nas udelam to same s prumerem o 50 % vyssi, protoze polovina lidi jede 60 km/h za kamionem.

Myslim, ze kdybych zil vice v Rakousku a mene tady, vymekl bych uz uplne

[pjanda]

Co se změnilo je můj styl jízdy s pasažéry. Řidič si neuvědomuje, jaké síly na spolujezdce působí, ať už kvůli tomu, že se drží volantu, nebo proto, že ví, co se bude dít a připraví se na to. Ne tak spolujezdci.

Urcite pravda. Vzdy jsem se proto snazil jezdit tak, aby seberychlejsi jizda spolujezdce neobtezovala, nedesila, da se to. I proto tento faktor jizdu ovlivnuje - se spolujezdcem jsem vzdy pomalejsi. Ne snad kvuli tomu, ze bych se o nej bal nebo cokoli podobneho, ale chci, aby se citil prijemne. To neplati jen v momente, kdy nekdo rekne, ze se dobre citit nechce

[pjanda]

Po přečtení příspěvku pJandy, jsem honem vyrazil na oblíbenou okresku trochu se projet dokud jsem ještě mlád a baví mě to (a zrovna bylo hezky ).

Snad to nebylo tak depresivni Ale jinak mate mou podporu: ten pravy cas je ted

[Volivovej volej]

... Řidič si neuvědomuje, jaké síly na spolujezdce působí, ať už kvůli tomu, že se drží volantu, nebo proto, že ví, co se bude dít a připraví se na to. Ne tak spolujezdci. Po vyslechnutí pár stížností na můj styl jízdy jsem se začal snažit pochytit styl řidiče limuzíny pana továrníka - plynulé brždění, zrychlování i průjezdy zatáčkami tak, aby obsah šálku čaje zůstal tam, kde má být. Samozřejmě bez vlivu na cestovní rychlost, jen se snažím řídit tak, aby nikdo nepoznal, že jedeme rychle....

plný souhlas

Tohle můžu jako věčný spolujezdec taktéž odkývat.

[Caddy]

tak to vstat a "jet se jen tak projet" me teda zatim neopustilo....nebo trerba odvoz auta do garaze se protahne na pul hodiny pres cele mesto a okoli Nakonec, kdby me tohle opustilo, uz nevim, jkaou bych mel jinou radost ze zivota