Přidám osobní historku pro zasmání v sobotním odpoledni. Tentokrát od Ženevského jezera, kde se to luxusními auty hemží. Hledal jsem se v Montreux parkoviště u lanovky, zabočil o ulici dřív a mířil do podzemního parkoviště. Už při příjezdu se mi zdálo divné, že podlaha je krémová a i na švýcarské poměry mimořádně čistá. No nic, jedu dál a vidím v dálce černocha v uniformě, pusu od ucha k uchu plnou bílých zubů, jak záporně gestikuluje. Když jsem přijel blíž, pochopil jsem to, co už on dávno věděl, že tam nepatřím. Bylo to podzemní parkoviště k luxusním bytům, v řadě tam stály zarovnány bentley, rollsy, ferrari, lamba a jiné supersporty
A najednou já s mojí zbrusu novou oktávkou, jako jeden z prvních majitelů atmosférického dvacetiventilu 1,8, na nějž jsem byl v našich končinách patřičně hrdý
Oba jsme se zasmáli a já s pozdravem odfrčel na správné parkoviště. Od té doby se vždy hrozně směju, když je někdo nepatřičně pyšný na svoje auto. Myslí si, mám passata či audi nebo i něco lepšího a patří mi svět. Ale ten portýr by ho odhalil už při vjezdu
„Přidej výkon a budeš rychlý na rovinkách. Ale uber hmotnost a budeš rychlý všude.“ Colin Chapman.
