VZKAZY

[řidičBOB]

Všem těm Einsteinům v kabinách: jestliže sněží a v kopci stojí kamiony za sebou, tak myslet si, že já jsem ten king a objedu je, je demence nejvyššího zrna. Takové kretény mlátit tyčí po hlavě.
Jo, a když se šprajcnou dva vedle sebe, tak se najde třetí, kterej tam přece projede…

[M.Z.]

když to nezkusí, nic se nedozví

[jerry]

Deset cenťáků sněhu a kalamita jako prase, vždyť my se porazíme sami. V osmdesátkách jsem měl pár let 120, na předku OR6, na zadek jsem dal na zimu protektory OR32, jezdil jsem na hory každý víkend, řetězy jsem nikdy neměl a pohoda. A takových byla většina. Ale holt lidi uměli líp jezdit a kdo neuměl, zůstal doma. Už jen z logiky dnešního počtu aut na silnicích musí být každému jasné, že polovina lidí nemá za volantem co pohledávat.

[M.Z.]

Jojo, moje první zima s rodičovskou Š120 a první výlet na lyže v kalamitě, dojeli jsme v pořádku, ale ustřelovalo to teda fest. Zimní gumy, o tom se ani nemluvilo, o něčem podobném jsem neměl ani tušení

[abgx1]

A mozno to bolo aj tym ze si na hory jazdil kazdy vikend. Predalen ma potom clovek kusok ine skusenosti ako ked vidi sneh na ceste raz za 3roky.

[řidičBOB]

…a to tehdá nenapadlo 10 cm, ale 100 cm.

[Předseda]

za měsíc v souhrnné době trvání přes 1200minut. Uffff, zaplaťpanbu za ten tarif.

to je prd, kolega ve firmě za minulý měsíc 49h...

[M.Z.]

Nejlepší byl můj mistr v Technických Službách na Slezské Ostravě, borec před důchodem a jezdil na pincku v totální kalamitě. Posadil fichtla do vyjeté koleje od trolejbusu a mazal, závoru na vrátnici zásadně podjížděl v plné rychlosti, jen si lehnul na nádrž.

[Brus]

podobně jako můj děda.. jezdil v zimě v létě na fichtlu havířov - karviná

[PepaSFI]

jojo, otec taky jezdil do sousední vesnice do práce na pinckovi ještě s pár chlapama. Mělo to revmaplechy což byla dvojí výhoda. Jednak tolik nefouká na nohy a taky při pádu je menší riziko že se noha dostane pod stroj. Jezdili ve vaťákách, vatovaných kalhotech a svářečských zástěrách. Pincek je skůtrovitá konstrukce, před sedlem je prostor, takže zástěra krásně obalila nohy a kryla celé tělo zepředu.

Jinak k tomu zimnímu jezdění ve starých křápech, jo šlo to líp z několika důvodů. Na dnešní poměry to byly lehký vozítka s malou servačností. Motory měly směšný výkon a ještě směšnější kroutící moment. Nemělo to žádné pomocníčky, obvykle ani posilovač brzd, veškeré pocity byly velice intenzivní. Takže to nehrabalo při každým pošimrání plynu, natož aby se vzpouzel protiprokluz. Když člověk něco zvoral, obvykle ho to vytrestalo hned, ještě v malé rychlosti, tak se to vytlačilo ze sněhu a jelo se hezky opatrně. Řidič se pořád učil, s každým kilometrem, s každou minutou, musel, jinak to nešlo. Dnes není poznat jestli to jede 50 nebo 100, jestli je sníh nebo led, stabilizace a všecky ty pišišvory umožní jet mnohem rychleji a bezpečněji... a najednou jé, já jsem v lese, ohnutej kolem stromu, jak je to možný když mám všecko ouplně dokonalý?
Ovšem taky se jezdilo jinak. Když jsme jeli navštívit příbuzné přes půl republiky, byla to událost jak cesta kolem světa. Dnes najezdím 150 km v neděli odpoledne jen tak jakoby nic a leckdo jezdí mnohem víc denně. Kdyby měl denně strávit pár hodin ve škodě 105, tak asi po třech dnec h uteče do Tararingapatamu. Ale ovšem to neznamená že by se s tím pohodlným a bezpečným moderním autem nedalo jet rozumně a s citem. Všecko je to v hlavě.