Jinak ale souhlas s HM, první dítě v 27, druhé v 31 a přišlo mi to tak akorát, manželce bylo stejně. S věkem mám pocit, že bych to dával hůř a úplně si nedokážu představit teď třetí, každý rok navíc mi přijde že je znát, i když mi asi je jen o trochu víc než HM... Ale nepřekročitelnou podmínkou pro mě nebyl věk, ale zajištěné bydlení a slušná práce (na což mám pocit dost lidí občas kašle). Ale je fakt, že tehdy v pražské kanceláři jsem byl v podstatě za exota... Pražští kolegové si děti pořídili podstatně později.K těm 60+ a malé děti, taky mám v okruhu jednoho, nicméně sám přiznává, že je to dost namáhavé. Jediný důvod byl v podstatě, že to dřív nešlo. Jako samozřejmě, nemusí řešit finance, čas si taky celkem ohlídá, ale přál by si, aby mu bylo aspoň o dvacet míň.
Ale jinak těm 60+ moc nerozumím, až bude klukovi / holce dvacet, bude to osmdesátiletej dědek, vnoučat se pravděpodobně nedožije... V šedesáti si všichni připadaj ještě jako mladíci, ale podle mě to sedmdesátka láme a v osmdesáti už jsou rádi, že jsou rádi. Ale čest výjimkám.
