Neska ráno sem se opět vysrááál na práci a byl kroutit nohama proti kopcu - zřejmě letos naposled už brzo ráno jen v třičku a kraťasoch a hic. Škoda no, až bude chladněji, že se budu muset oblíkat mi neva, ale zase bude kosa na prsty i přes rukavice. Fajný výlet, je vidět, že tělo si zvyklo na točení nohama, sem 600 výškových vyšuměl nahoru jak špunt z láhve šampusu a ani nejsem moc scíplý po výkonu. Zadní brzda si kníkla hned na začátku (raz), pak už byl klid, chjo no.
A prošel sem si při výletu v hlavě od "mám ráth po nesnáším": lesáci (těžba kůroffce) většinou při těžbě slušné cesty úplně rozdrbou do nesjízdna, neska ale při cestě nahoru - jsou tam asi 2 km lesní kamenité cesty, která bývala plná volných šutrů, na těch dvou km i dyž to není moc do kopce, tak mě to dycky tak 3x shodilo (ty volné šutry = prohrábnutí = zastavení). No a fčíl tam těžili, cestu rozjezdili ale.... rozjezdili tam prach a bláto aj. bovdel a ujezdili to to hladka, takže neska se žádné shazování z bajku volnýma šutrama nekonalo, křasně sem to celé vyšlapal. Zato ve sjezdu z druhé strany kopca - taky těžili - tam to rozdrbali do nesjízdna (hromady polámaného chvojí na cestě, koryta, díry, volné šutry). Halt, dialektika....
Nejhezčí pohled na 100vježatou je ve zpětném zrcátku.
